Desáté dílo vybral básník Jaromír Typlt.

Výstavy v období, než bude postavena přístavba Domu umění s poetickým názvem Bílý stín, kterou navrhl architekt Josef Pleskot, rozšiřují povědomí o rozsáhlé sbírce GVUO, pro niž galerie v současnosti nemá výstavní prostory. Výstavní projekt navíc galerijní sbírku představuje jako živý organismus, který se neustále rozrůstá. 

Výstavy jsou kromě aktivní součásti výstavního plánu a svébytného poutače galerijní sbírky také generátorem barevnosti nové grafické tváře galerie. Na základě vybraného díla grafici vytvářejí barevnou škálu, která je v daném měsíci použita na pozadí například čtvrtletních nebo měsíčních programů. 

Kurátoři výstav, kteří se mění stejně jako zvolené dílo, jsou různorodé osobnosti z řad literátů, výtvarných umělců, divadelníků, architektů, vědců, hudebníků, restaurátorů a dalších profesí, které se primárně uměnovědou nezabývají. Jejich citlivost a invence z nich však může učinit kurátora výstavy jednoho díla. 

Tyto osobnosti se pak prostřednictvím přednášky, autorského čtení, či jiného doprovodného programu dělí o svůj pohled na umělecké dílo, které zvolily. Kurátoři nejsou ničím omezováni, mohou vybrat jakékoliv umělecké dílo, které galerie vlastní. Na výstavě se tak mohou vystřídat středověká malba s kresbou z 19. století, či současnou fotografií.

Robert V. Novák a Zuzana Burgrová

V rámci výstavy se ve čtvrtek 28. 6. v 17 h uskuteční autorské čtení Jaromíra Typlta, které nese název Oči přecházejí.

JAROMÍR TYPLT (1973) nazval svoje vystoupení „oči přecházejí“ původně v inspiraci jiným výtvarným dílem (olejomalbou Františka Hudečka), ale mohl ho ponechat i pro dílo Ladislava Zívra. Na jeho kresbě vidíme záhadné postavy, jež působí spíš jako rozpohybovaná světlá skvrna. Jako mlhavý útvar, uvnitř kterého jako by se už dávno setřely hranice, kdo je kdo. I v obrysu přestává být zřetelné, co jsou končetiny a co jsou zbraně.

Ladislav Zívr takto těsně po válce zachytil osamělou skupinu vojáků, možná navrátilců z fronty - nebo partyzánů, jak napovídá název díla, ale ten byl možná jen ústupkem tomu, co chtěla určitá doba slyšet. V Zívrově ztvárnění spíš než hrdiny vidíme jakýsi přízrak války, zjevení na samém pokraji ztrácející se vzpomínky nebo snu.

Jaromír Typlt bude v inspiraci kresbou Ladislava Zívra číst nejenom ze svých básní (knihy Za dlouho, 2016, nebo Stisk, 2007), ale vybere i podobně laděné texty z okruhu autorů ze Skupiny 42. Jako rodák z Nové Paky k nim má blízko: vedle Zívra, o kterém Typlt v roce 2013 vydal knižní monografii, se tu narodili i malíř František Gross a sochař Miroslav Hák.