Soutěž o nejpůsobivější hudební skladbou inspirovanou dílem Josefa Istlera (14. 4. – 31. 5. 2020)

Na jaře letošního roku v době koronavirové izolace, kdy byla naše instituce uzavřena, jsme se rozhodli navázat kontakt s veřejností po síti ve formě soutěže o nejpůsobivější autorskou hudební skladbu inspirovanou výtvarným dílem. Jako předlohu jsme vybrali olejomalbu významného českého surrealisty Josefa Istlera s názvem Postava. Obraz pochází z roku 1945 a je součástí sbírek GVUO.
Soutěžící, rozděleni do dvou věkových kategorií, měli na základě inspirace tímto dílem zaslat vlastní hudební skladbu pro jakékoliv nástrojové obsazení, nebo jen sólový nástroj ve formě digitální audionahrávky v rozsahu 3-5 minut. Rovněž byli vyzváni k zaslání videonahrávek při interpretaci vlastní skladby. Podařilo se. Rozhodli jsme se proto všechny soutěžní příspěvky prezentovat na samostatné výstavě.
Virtuální projekt se tak zhmotňuje do výstavy. Divák / posluchač si v instalaci může vyposlechnout buď jen audionahrávku a zároveň vnímat Istlerovu olejomalbu, nebo si pustit samostatně interpretační videonahrávky soutěžících, samozřejmě včetně zvuku.

 Jaroslav Michna

Vítěze vybrala odborná porota: hudební teoretik, kritik a pedagog Milan Bátor, dirigent a pedagog Jan Šrubař a hudební publicistka a muzikoložka Gabriela Stašová na základě hodnocení anonymních audionahrávek.

VÍTĚZNÉ SKLADBY

VÝHERKYNÍ soutěže v kategorii do třiceti let se stala Barbora Polyxena Nowak

Jedná se o punktualistickou skladbu, variabilní, pracující s kontrasty a překvapujícími vpády. Práce je hudebně zajímavá, inspirující k přemýšlení a působivá. 

VÍTĚZEM soutěže v kategorii nad třicet let se stal Vít Baisa

Zdařilá práce s citovaným tématem s použitím principu fugy, variabilní kombinace motivu, kontrastními plochami, zpracování hudebně působivé svědčící o promyšleném způsobu autorské práce. 

HODNOCENÍ POROTY

Sešly se zajímavé akustické i elektronické kompozice. Pozitivně hodnotím stylovou pestrost, která se v soutěžních skladbách rozpíná od současné vážné a experimentální hudby až po prostorovou kompozici s odstíny konkrétní a filmové hudby. Oceňujeme, že se sešly nahrávky stylově různorodé, které ukazují potenciál a schopnost hledat.

Milan Bátor

V hudební soutěži vyhlášené GVUO mě v podstatě nic nepřekvapilo. Při surreálnosti a avantgardě výtvarného díla jsem nepředpokládala, že by se někdo mohl pokusit o prvoplánově líbivé dílo. Nahrávky, které dorazily, se pokoušejí jak o modernu čistě instrumentální, tak o noise až drone elektronické kompozice, které se mohou podobat současnému severskému syrovému ambientu, navazujícímu často na žánry nejtemnější. Včetně používání samplů a zvuků „odjinud“. Zatímco varhanní a klavírní skladby nám sdělují postupně vystavený děj, zmíněná elektronická díla pracují s plochou a prostorem a někdy repetitivními útržky. Těžko říci, co má větší hodnotu – kompozice zapsaná do not, nebo atmosférická zvuková plocha plná odkazů a nuancí na temnotu světla, kterou sděluje i obraz? Možná jsme rozhodli poměrně jednotně, ale nutná diverzita umění se projevila i v této soutěži, což považuji za kladné.  

Gabriela Stašová

OSTATNÍ SOUTĚŽNÍ AUDIONAHRÁVKY

Willhelm Grasslich, A Man From 1945, 2020, analog synths, effects, sirens, imaginative samples & disturbing vocals, audionahrávka, 3 minuty 59 vteřin
Pavla Mazancová, Postava, 2020, housle, audionahrávka, 3 minuty 23 vteřin
Jakub Krajíček, Postava, 2020, virtuální smyčce, zpěv, basový syntezátor, audionahrávka, 3 minuty 20 vteřin

JOSEF ISTLER
(21. 12. 1919, Praha – 19. 6. 2000, Praha)
Malíř, autodidakt. V letech 1938–1939 se v tehdejší Jugoslávii školil i u německého malíře Waltera Höfnera. Patří mezi významné české surrealistiské umělce druhé generace. Zásadní jádro jeho tvorby lze zařadit do období od 40. do 60. let 20. století. Islter byl primárně ovlivněn tvorbou dvou našich nejvýznamnějších surrealistů, tedy Štyrského a Toyen, podstatný pro jeho tvorbu je také okruh umělců kolem Václava Zykmunda a jeho edice Ra. Istler byl členem skupiny SČUG Hollar. Od roku 1942 byl členem skupiny Ra a od roku 1945 pražského Mánesa. Působil také v mezinárodním surrealistickém uskupení COBRA (založeno 1947), v 60. letech pak ve skupině Phases. První samostatnou výstavu měl Josef Istler v Brně již v roce 1946. Istlerova tvorba byla v celém svém trvání ovlivněna imaginativností surrealismu, ale také abstrakcí kleeovského typu. V 60. letech se odklonil od Effenbergerova surrealistického okruhu a kontaktoval se s okruhem Mikuláše Medka a Vladimíra Boudníka. Toto abstraktní období lze zařadit do proudu českého informelu.

POSTAVA, 1945, olej, překližka, 89x118 cm
Vysoce stylizovaná, abstrahovaná lidská figura odráží děsivý charakter válečné doby. Tuto formu lze i v rámci surrealistické optiky vnímat jako obecnější fenomén rozkladu a nepodstatnosti tělesné materie, v níž sídlí duch. Tělo jako pomíjivá schrána, jako dočasná forma. Vnímáno prizmatem válečné doby pak vyvěrají asociace rozkladu lidskosti a humanismu. Zůstává jen vyprázdněná, válkou potrhaná a zraněná struktura. Obraz může být tedy vnímán jako obecnější existenciální znak, ale i jako dobová ikonografická glosa. Nese typické prvky surrealistického tvarosloví, neurčité snové a tiché pozadí, do něhož je zasazen nelidský, anatomicky indiferentní tvar.