Situace výtvarného života v sedmdesátých letech minulého století byla všeobecně frustrující. Neoficiální umění nemělo možnost prezentace na oficiálním fóru a jen těžko si hledalo cesty z ateliérů k veřejnosti. Je mimořádné a současně paradoxní, že právě na Ostravsku se to v několika případech dařilo s koncem sedmdesátých let a zejména v osmdesátých letech. V polovině sedmdesátých let dvacátého století se Eduard Ovčáček začal intenzivněji setkávat s Ivo Janouškem a  společně uvažovali o tom, jak by mohli prospět neoficiálnímu umění, které bylo oficiálními arbitry odsouváno na okraj a byla mu znemožňována jakákoliv interakce. Vznikla idea vydávat Alba, která představí tvorbu vybraných umělců. Alba 75, 76 a 77 byly první ediční počiny lidí, kteří primárně stáli mimo struktury uměleckého provozu, konkrétně inženýrů Ivo Janouška, Kamila Drabiny, Jana Štefana, později Milana Webera a Jiřího Lukeše. 

V roce 1975 vzniklo první Album 75, které prostřednictvím fotografií konfrontovalo umělecká díla dvaceti čtyř autorů – Václava Boštíka, Zdeny Fibichové, Eduarda Halberštáta, Jana Hendrycha, Miloše Chlupáče, Vladimíra Janouška, Věry Janouškové, Čestmíra Kafky, Evy Kmentové, Jiřího Koláře, Stanislava Kolíbala, Vladimíra Kopeckého, Aleny Kučerové, Aleše Lamra, Karla Nepraše, Eduarda Ovčáčka, Zdeňka Palcra, Naděždy Plíškové, Vladimíra Preclíka, Jiřího Sopka, Františka Štorka a Olbrama Zoubka. Již toto album představovalo zásadní počin, neboť se podařilo spojit nejvýznamnější postavy českého umění v mimořádné generační výpovědi. Všechna alba deklarovala potřebu tvůrčí svobody a možnosti prezentace. Album založené na médiu fotografické reprodukce mělo možnost představit i sochařskou tvorbu. Zároveň však sílila potřeba vzniku alba, které by obsahovalo originální artefakty. 

V roce 1976 pánové Janoušek, Drabina a Štefan ve spolupráci s Eduardem Ovčáčkem, autorem titulního listu, vydali Album 76. Jednalo se o album děl nejlepších umělců té doby, kteří měli takto téměř jedinou možnost prezentace. Nově a zcela záměrně album zahrnovalo také slovenské umělce. V zadání byl grafický list s možností kresby pro ty, kteří se grafice nevěnovali. Spektrum výtvarných názorů je pestré. Od tradičních forem až po velmi progresivní, od tradiční grafické techniky, či tvorbu ilustrátorů až po díla konceptuální. Pozoruhodné je reprezentativní zastoupení slovenských konceptualistů, kterým zdatně sekundují ti třinečtí. Tato veliká umělecká plasticita svědčí o primárně demokratickém způsobu volby, nejdůležitějším aspektem byla kvalita. Nebylo ambicí vytvořit naprosto reprezentativní průřez, protože mu bránily technické a realizační problémy. Nepochybně zde celá řada dalších autorů chybí. I propojení šedesáti pěti umělců byl však mimořádný výkon. Je potřeba proto vyzdvihnout velký a zásadní podíl Kamila Drabiny, který se zasloužil o profesionální úroveň výsledku a organizaci, včetně distribuce. Pochopitelně vznik a život alba byl spojen s mnohými perzekucemi, ale unikátnost této kolekce a čas vše překonaly. 

V roce 1977 vyšlo poslední Album 77, které obsahovalo pouze kresby. Výběr autorů byl užší a o to přísnější, včetně požadavku na formát A2. Zastoupeni v něm jsou Karel Adamus, Václav Boštík, Rudolf Fila, Dalibor Chatrný, Josef Istler, Jozef Jankovič, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Čestmír Kafka, Eva Kmentová, Stanislav Kolíbal, Milan Laluha, Aleš Lamr, Igor Minárik, Ladislav Novák, Vladimír Novák, Eduard Ovčáček, Milan Paštéka, Jiří Sopko, Miroslav Šnajdr a Jan Wojnar.  

Jiří Jůza

Kurátor: Jiří Jůza