Erik Lukavsk ý (1975) překládá z francouzštiny, je spoluzakladatelem nakladatelství Fra. Z překladů poezie vydal verše francouzské surrealistické básnířky Joyce Mansourové. Je spolupřekladatelem výboru Bytosti schopné zemřít (2008). Z prózy přeložil spolu s Annou Lukavskou například knihy Země a popel Atíka Rahímího (2002), Tichý den v Tangeru Tahara Bena Jellouna (2002), Macecha Claude Pujade-Renaud (2006) nebo Nahý chleba Muhammada Šukrího (2006).

Petr Borkovec (1970) se narodilv Louňovicích pod Blaníkem, žije v Černošicích u Prahy. Od roku 1990 vydal šestnáct knih básní, krátkých próz a zápisků. Překládal Vladislava Chodaseviče, Vladimira Nabokova aj. S Matyášem Havrdou přeložil Sofoklova Krále Oidipa a Aischylovu Oresteiu. Autor formální vytříbenosti a senzuálnosti, ukazující, „že je člověk stále hříčkou přírody, právě když se pokouší zkonstruovat větu, když absurdně necitlivým užíváním jazyka odhaluje svou přirozenost“.
/ Tomáš Gabriel /

Jakub Řehák (1978) vydal básnické sbírky Světla mezi prkny (2008), Past na Brigitu (2012), za kterou v roce 2013 obdržel cenu Magnesia Litera za poezii, a sbírku Dny plné usínání (2016). Jeho verše vynikají „konkrétností pohledu, nikdy neochabujícím zájmem o smyslovou předmětnost věcí. To, co je přítomno na scéně našich životů, je v Řehákových verších vždy viditelné, hmatatelné, nějak to voní a nějak chutná.“
/ Jiří Pelán /