Zapletal, Alois / Jinoch obírající jablka

Jinoch obírající jablka

nedatováno

olej, plátno, 130 × 94 cm

zakoupeno 2019 za přispění Ministerstva kultury ČR

Jedná se o autentickou a originální kolekci díla malíře Aloise Zapletala zastoupenou v celé námětové šíři – náboženská tematika, sociální tvorba, zátiší a portrét, která v kompaktním celku zároveň představuje klíčové období autorovy tvorby mezi léty 1920–1940 a pochází z jeho pozůstalosti.

Možnost výběru dalších přímo z ateliéru umělce umožnila vytvořit komplexní kolekci nejdůležitějšího tvůrčího období a získat ucelenou představu o jeho tvorbě.

Zapletalova tvorba se pohybovala v několika tvůrčích intencích. Po první světové válce tvořil v duchu ještě doznívajícího symbolismu, kdy se jednalo především o figurální kompozice s náboženskou tematikou, ke které se vracel i v pozdějším tvůrčím období Goglota (1935) nebo Kristus (1938). Postupně ve své tvorbě integroval tendence tzv. nové věcnosti, zejména v obrazech se sociální tematikou. Ke stěžejním autorovým pracím, které jsou srovnatelné s obdobnými díly v rámci českého sociálního umění a zároveň ukazují na vlivy nové věcnosti, patří cyklus Ostravská trilogie, z níž dvě díla Bída na Ostravsku a Smutek na Ostravsku z roku 1922 byla zakoupena do sbírky galerie v roce 2015. Do stejného období patří také Ostravská / Rudá Madona. Dílo, které bylo hojně prezentováno na dobových výstavách. Značnou část autorovy tvorby zaujímají díla s poetickou náladou Pod jabloní (1924), U vody (1933) nebo krajina a lidé Ostravska Oráme po žních, (1941–1942); Harmonikář s kamarády (nedatováno). Alois Zapletal vytvořil řadu autoportrétu, jak dokládá dílo z roku 1937. Svou tvář zachytil také v obraze Svatý Šebestián (nedatováno). Mimo námětová a formální specifika je většina děl velkoryse formátově pojata, což se u autora příliš často neobjevuje.

ZAPLETAL ALOIS

(1886–1943) Malíř a freskař. V letech 1900–1902 studoval na Průmyslové škole pokračovací v Přerově, a v letech 1907–1912 na uměleckoprůmyslové škole ve Vídni (u Antona von Kennera a Bertolda Löfflera) a v letech 1908–1912 byl současně žákem vyšší školy umění při rakouském Muzeu umění a průmyslu ve Vídni. Během studií ve Vídni vytvořil plakáty pro firmu Tlustý-Knöpflemacher ve Vídni (1910¬–1912) a plakát na I. leteckou výstavu (1912). Mezi léty 1922–1923 podnikl studijní cesty do Mnichova (1922) a Berlína (1923) což mohlo ovlivnit jeho inspirací novou věcností. Po skončení studia se vrátil do Ostravy. Zasadil se o vybudování odborné živnostenské školy v Ostravě-Mariánských Horách, kde i sám pedagogicky působil (1924–1934). Byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských Hodonín, spoluzakladatelem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců v Ostravě (založeno 1926). Věnoval se také církevním námětům, maloval oltářní obrazy, např. sv. Stanislava v Kroměříži, sv. Josefa pro Rudoltovice aj. Fresky navrhoval např. pro kostely ve Všechovicích, v Radějově, Hlučíně, ve Vratimově nebo v Moravské Ostravě. Realizoval i fasádní sgrafita nebo fresky v soukromých civilních objektech, např. ve vile architekta Františka Grossmanna v Moravské Ostravě.