akryl, plátno, 200 × 106 cm
zakoupeno v roce 2024 za přispění Ministerstva kultury ČR
Byť jsme již v porevolučním období, kdy se Československo zbavilo socialistické totality, Eduard Ovčáček pokračuje v karikaturní reflexi společnosti. Po kritickém glosování absurdity normalizační atmosféry se i po sametové revoluci zabýval groteskně-sarkastickým výkladem lidské society. V kontextu doby bychom tuto nahuštěnou mozaiku tělesnosti mohli číst právě apoliticky jako fakt, že člověk zůstává člověkem bez ohledu na politické proměny a peripetie. Člověk se svým životem, s tělesnými pudy, člověk konfrontovaný s jinými lidmi, na něž naráží, nebo do nich přímo vrůstá. I v tomto obraze nechybí pro Ovčáčka typický akcent pudovosti a erotiky jakožto archetypální konstanty spojené s člověkem.