fotografie, gelatina silver print, papír, 635 × 960 mm
Zásadní Pinkavova tvůrčí poloha se nachází na pomezí portrétu a aktu. Fotograf si vybírá modely s atypickou tělesnou konstitucí, nebo fyziognomií tváře, a tím do výrazu fotografie dostává až transpersonální rozměr. Častý je výběr androgynních typů. Atypičnost modelů a „poškozená krása“ (Martin C. Putna) pak umožňuje interpretační posuny v komentování tradičních biblických a antických témat, archetypálních postav, či osudových vztahů. Pinkava se zabývá i fotografickým portrétem uměleckých osobností, doslova ikonickou se stala fotografie básníka J. H. Krchovského. Řízené stylizace a pózy fotografovaných modelů jsou inspirovány historickým portrétem období renesance, baroka, nebo manýrismu, proto lze Pinkavovu tvorbu nazírat i současnou optikou takzvané postprodukce.
Druhou tvůrčí polohou Pinkavovy tvorby jsou zátiší, v nich autor tematizuje pomíjivost krásy a obecně života. Sám autor tyto fotografické koncepty nazývá Vanitas. Ona pomíjivost je ale paradoxně zasazována do jakéhosi světelného a prostorového bezčasí, vytržena z kontextu konkrétního bytí.
Konvolut fotografií Ivana Pinkavy je významným příkladem domácí inscenované fotografie.