(1832–1898) Jeden z nejvýznamnějších ruských krajinářů druhé poloviny 19. století po dokončení studií v Moskevské škole malířství, sochařství a architektury v letech 1852−1856 odjel do Mnichova, Curychu a Düsseldorfu. V roce 1865 se opět vrátil do Ruska a usadil se v Sankt Peterburgu. O pět let později se stal zakládajícím členem Sdružení putovních uměleckých výstav, takzvaných peredvižniků, neboli „tuláků“, které vzniklo jako revolta proti klasicistní malbě vyučované na tehdejších akademiích. Základem tvorby těchto autorů bylo realistické zmapování života, včetně objektivního zachycení sociálních a politických podmínek, které panovaly v Rusku. Mezi členy sdružení patřili například Ilja Repin, Isaak Iljič Levitan, Vasilij Ivanovič Surikov a Vasilij Perov. V Šiškinově krajinářské tvorbě se nejprve objevují monumentální obrazy, které aspirovaly na vytvoření pravidel národní krajinářské školy. Až od 80. let 19. století jeho díla získala mnohem intimnější charakter. Postupem let inklinoval od romantismu k realističtějšímu pojetí. Svá díla, v nichž se zaměřoval převážně na zachycení lesního interiéru, precizně propracovával do nejmenších detailů a optickou věrnost preferoval před tlumočením krajinné nálady.