Obraz Dívky v květech patří k závěru Uprkova vrcholného období. Vynikajícím způsobem v něm zúročil snahy o vytvoření monumentální figurální kompozice. Krojovaná děvčata jsou zobrazena v okamžiku, kdy sluneční světlo dosahuje nejvyšší intenzity. Ornamentalizací kompozice, prosvětlením a barevným prozářením malby se stále více přibližoval expresi a abstrakci. Idealizace, která umožňovala tyto posuny v malířském zhodnocování viditelného, byla rozhodujícím měřítkem. Pomáhal mu výrazný krojový motiv, v němž dominovala červená, v té době v české malbě nepřijatelná barva, která prostupuje květy máků. Toto spontánní úsilí monumentálního impresionistického vyznění, které podmiňuje barevně exponovaným viděním etnicky osobitého rodného kraje, ho posouvá k vrcholům malby přelomu století a je srovnatelné s francouzskými vzory. Ve 20. a 30. letech, umělecky méně významných, žil na Slovensku. Pozdní umělcův vývoj vedl k jisté schematizaci a poklesu kvality, což bývá záminkou k paušalizujícímu nedocenění jeho vrcholné tvorby, stejně jako módně se navracející averze k folklórní inspiraci.